MUDr. Josef Motyčka(1892-1966) - Státní obvodní lékař v Hluku

Josef Motyčka se narodil 19. 3.1892 v obci Lidéřovice, okres Hodonín, Korunní země Morava půlčtvrtníku Martinu Motyčkovi a jeho ženě Jenovéfě, rozené Gazárkové. Tak je to uvedeno v křestním listě Farního úřadu ve Znorovách. Josef se narodil jako čtvrtý z pořadí 10 sourozenců a po základním školním vzdělání ve Znorovách (přejmenovánína Vnorovy bylo provedeno v roce 1925). Odtud vedla jeho cesta na c. k. státní gymnasium do Strážnice. Po maturitě se zapsal ke studiu na lékařské fakultě Karlovy University v Praze. Řádné ukončení studia s promocí, bylopřerušeno v roce 1915 válkou, kdy byl odveden a zařazen jako lékař v polní nemocnici na východní frontě. Po vážnémzranění, průstřelu, dosloužil svoji vojenskou lékařskou praxi ve vojenské nemocnici poblíž rakouského Grazu. Po návratu do civilu a řádném ukončení studia byl promován doktorem všeobecného lékařství a po povinných atestacích se přihlásil po vyhlášení konkurzu na uvolněné místo státního zdravotního obvodu Hluk, kde doposud působil jako zastupující lékař z Uherského Ostrohu od roku 1925. Od roku 1926 již v Hluku pracoval s trvalým bydlištěm jako občan Hluku. Josef Motyčka měl dvě děti. Dcera Jarmila (1927) pracovala celoživotně jako zdravotní sestra ve Fakultní nemocnici v Olomouci a na Pohotovostní službě OÚNZ. Syn Zdeněk (1930) vystudoval VŠT jako geodet. Lékařská ordinace v Hluku, v jeho prvním působišti byla umístěnka na náměstí v nízkém domku č.p. 150, který vlastnila Rolnická záložna v Hluku. Za čekárnu pacientů sloužila průchozí chodba, která šla středem budovy do zadní části, kde byl vlastní byt lékaře o dvou místnostech a přistavené malé kuchyňky, bez dalšího příslušenství a tekoucí vody. Zajímavostí tohoto domku byl sklep. Vlastní budova byla podsklepena, ale procházela pod ní klenutá chodba, vycházející z malé místnůstky pod přistavěnou kuchyňkou. Místnůstkabyla přístupná ze dvora a byla využívána jako prádelna. Vlastní sklep vytvářel kamenný klenutý prostor, který byl protažen až pod volnou plochou náměstí. Škoda, že musel být z bezpečnostních důvodů zasypán, protože hrozilo propadnutí. Na základě kupní smlouvy ze dne 4. listopadu 1936 koupil domek se zahradou stávající uživatel MUDr. Motyčka. Po vypracování a schválení plánů bylo dne 2. května 1937 započato s bouráním staré stavby. Veškerý použitelný materiál byl po důkladném očištění opět využitý na stavbě. Za vydatné pomoci tehdejší mechanizace (míchačka a vrátek), doprava koňmo, štěrkopísek z řeky Moravy a za obdivuhodných výkonů mistrů zedníků, řemeslníků jejich pomocníků a pomocnic bylo vše hotovo dne 28. září 1938, a to i s vyčištěním a přestěhováním. Manželka MUDr. Motyčky Čeňka (1905-1981), pocházela z rodiny Gregorů, rolníka ve Vrbátkách u Prostějova. Starala se o chod domácnosti, pomáhala v ordinaci a později byla zařazen jako zdravotní pracovnice a uklízečka. Hlucký zdravotní obvod tehdy zahrnoval obce Hluk, Dolní a Horní Němčí, Boršice u Blatnice, Suchov a Ostrožskou Lhotu. Při návštěvách nemocných proto používal pan MUDr. Motyčka vlastní auto s řidičem Přikrylem, který s ním přišel už z Uherského Ostrohu. V zimě se však auto nedalo použít, a proto spěchal za nemocnými na vypůjčených saních tažených koňmi. Aby ulehčil nemocným snáze se dostat k potřebným lékům, zařídil si povolení zřízení domácí lékárny pro přímý výdej léků. Jinak by nemocný nebo rodina museli pro léky až do Uherského Hradiště. A to byla pro všechny občany z Hluku v těchto dobách mnohokrát složitá cesta. Zasadil se také o zřízení poradny pro novorozeňata a děti předškolního věku a tímto přispěl rozhodujícím dílem ke snížení dětské úmrtnosti ve svém rajonu. Pro tuto činnost byla získána místnost v budově staré školy. MUDr. Motyčka byl členem Masarykovy ligy proti TBC, což byla nemoc v této době na Slovácku hodně rozšířená. Účastnil se i sokolského hnutí, kde zastával funkci zdravotníka. Ač sám následkem válečného zranění nesportoval, tak podporoval všechny sportovní jednoty v Hluku, a to Sportovní klub, Orel a také hasičskou Jednotu. V oblasti kultury a umění podporoval SVUM (Spolek výtvarných umělců Moravy) v Hodoníně, kde hrál významnou roli Slovácký malíř Joža Uprka.

Když přišla mobilizace v roce 1938, musel nastoupit vojenskou službu a sloužil u Brigádního zdravotnického vlaku. Jen tak pro zajímavost. Tady sloužil jako pomocný personál i strýček Šlosar, stolář z Hluku z Boršické ulice. V období okupace se snažil pomoci mladým proti totálnímu nasazení v Německu v rámci svých možností lékaře. Spolupracoval s hajným Popelkou z Horního Němčí při pomoci partyzánům. Ošetřoval je v Boršicích a v lesích pod Javořinou, zajišťoval léky a obvazový materiál apod.  Po roce 1945 byl obviňován z odběru novin Národního souručenství, což byla tehdy povinnost státních zaměstnanců. A spolupráce s partyzány? Podle vyšších politických orgánů bylo ošetřování partyzánů jen jeho lékařskou povinností. Že však tím riskoval osud svůj a také své rodiny, tak na to nikdo nepomyslel.
V lékařských kruzích, u svých pacientů a mezi spolužáky byl oblíben pro svoji skromnou povahu odbornost. Není žádnou zvláštností, že mnozí vážili dalekou cestu až z USA i Kanady na návštěvu a přátelské posezení u příležitosti jeho sedmdesátin. V roce 1951 byl postižen slabou mozkovou mrtvicí a v roce 1955 odchází do důchodu. Uzavírá se v myšlenkách a vzpomínkách na své pacienty, mládí prožité na Znorovských lúkách,
koupání v řece Moravě a výlety s kamarády po malokarpatských kotárech. Postupující tlak nemoci jej postupně upoutává na lůžko a 20. prosince 1966, připraven na svoji poslední cestu, umírá.
Pohřben je v rodinné hrobce na hluckém hřbitově.

Na základě informací syna Zdeňka Motyčky zpracoval Antonín Zlínský