Jak strýček Blaha zápasili s hastrmanem

Strýček Blaha byli veselá kopa. Patřili k těm lidem v Hluku – tenkrát dědině, kteří nikdy nepokazili žádný špás, rádi si přihnúli dobréj domácí slivovičky a tetičku sem tam ošidili o ten nějaký grajcárek jak sa prvéj říkalo. Chodili za výdělkem tak jak to chodilo po celém okolí, po dědině a vůbec, jak to šlo. Jejich tetička, dušenka to dobrá, bránily sa doma s děckama jak sa dalo. Poběhat celú domácnost, děcka opatřit, tatu vypravit do práce, no prostě měly toho akorát. Jak už jsem vzpomněl strejda si nic nebrali vážně do hlavy. Uživit rodinu a jak sa říká „Šak ono to nějak dopadne!“ A tak sa jednú aj stalo. Ale o tom až za chvílku. Strýček Blaha měli jednu vzácnosť. Nosili penízky porád v ruce. Při práci jich dobře schovali někde pod cihlu nebo pod kameň, aby sa na nich nemohl nikdo dostat. Napřed sa samozřejmě poohlédali, jestli jich nikdo nešpehuje a potom šup s něma do úkrytu. Kamarádů žiznivých měli do aleluja. Stávalo sa, že sedávali v šenku u Svadbíků co chvíla. Hlavně sa to odbývalo v nedělu po požehnání a hlavně po dobrém obědě. Pivečko, nějaký ten plk a ani sa člověk nenadál a byl tady večer. A tož teda hajdy dom! Jak sa prvéj říkávalo: „Spočítat doma děcka a hajdy na kutě“. A tak po jedné neděli strýček Blaha vyštafírovaný si to v pondělí rázovali do práce. Měli jednu, dnes by se to dalo povědět „zakázku“. Bylo to v dědině, na Horním konci. Udělali, vykasírovali peníze, spakovali vercajk a poďme dom. Jak na čerta, na cestě byla dobrá hospůdka. Nebudu o ní mluvit, ale vždycky říkali, že je tam dobré pivo. Tondo, daj nám osmičku, povídajú strejda a dobře lej! Tam sa vždycky dobře nalévalo. Donéslo sa po první, po druhéj a povidajú „Platím“. Aj sa tak stalo, spočítali, zaplatili a ještě aj na tabulce ostalo napsané „Sekyra- pan Blaha“. A jé, co včíl? Iďa dom, přemýšlali, co povykládajú tetičce. Protože byli  hlava otevřená,  nedělali si žádné starosti. Ty si ale  dělaly tetička. Dušenka to dobrá, když sa tata z práce nevracál, daly sa jich hledat. Šly po dědině až k hornímu mlýnu. Chlapa nikde! Strýček dobře měrkovali! Uviděli tetičku, jak idú kolem potoka  a hned jim to, jak sa lidově říká, zapálilo. Vletěli do potoka a začali se čmáchat po pás ve vodě, křičali co enom mohli: „Ideš ty mordio, podhoděnče…“ a ještě jinak.  Tetička, viďa tu scénu, utěkaly chudinka na pomoc. Doběhly a volajú na strýčka: „Tato, si živý a zdravý? Strýček nechaly téj scénky a zavolali“ „Ve jménu Páně!“ Tetička byly už na břehu a viďa strýca po pás ve vodě podávaly jim prut – tato chytni sa! Strejda vylézli z vody ven. „Mamko, děkuju za vysvobození!“ Ale hned sa dali vyprávjat. Idu tak z téj fušky, nadřený jak magór, drža peníze jak normálně v ruce a co ti vidím. Přede mnú hastrman! Co včíl?! A on povídá. Daj grajcárky sem! A já zas povídám, ty parchante, tys měl na tom zásluhu? Tož tady prý! A tož tady sme sa začali táhat, až mně ujely nohy a vidiš, kde sem skončíl! Ale mamko, najhorší je, že ty peníze sú fuč. Při tom handrkování spadly do vody a sú v sakru. Tetička strýčka polutovaly a povídajů: Tato, peníze byly a budú, ale my tu nebudem. Tož tak skončil zápas hastrmana se strýčkem Blahů!

Podle záznamu syna pana Jana Blahy z Hluku