Hlucká "hymna" - Na téj huckéj věži zlatá baňa leží

"Na téj huckéj věži, zuatá baňa leží" . . .

Mnohokrát mě při zpěvu této písničky napadlo, jak starý tento popěvek vlastně je. Poté, co jsem si prošla farní kroniky, mám docela jasno: píseň nemá víc než 115 let. Utvrdil mě v tom kronikářský zápis P. Františka Martilíka (v Hluku působil v letech 1878 – 1914) z roku 1899:
V roku 1899 stala se na našem farním chrámu Páně zase nákladná oprava a sice na věži. Kostelní věž měla dosud plechovou uvnitř věže skrytou stříšku. Při jenerální visitaci v r. 1895 povšiml si toho p. arcibiskup Theodor, vyjádřiv se, že věž tak se mu nezamlouvá, podobajíc se více věži hradní nežli chrámové. Poněvač kostel má dostatek jmění, a, Bohu díky, u nikoho ani o halíř žebrati nemusí, podjal se farář této zodpovědné starosti a zdlouhavé práce. Hned napřed si vymínil, že přijme jedině měděnou střechu, a u všech instancí svým úmyslem prorazil.  Vys. patron, kníže Lichtenstein má ku své ruce dva architekty. I zažádal farář, aby Jeho Jasnost dala svými architekty vyhotoviti nákres nové věže, stavbě kostela přiměřený, kteréžto žádosti vysoký patron s vrozenou sobě dobrotou vyhověl, odevzdav vyhotovení nákresu svému architektu Gustavu V. Neumannovi, který pomalounku sice, ale přece zhotovil nákres budoucí 17 m 75 cm vysoké střechy. Nejprve vyjednával farář sám s podnikateli staveb, však vida, že to nepovede k cíli, odevzdal tu věc knížecímu stavebnímu úřadu. Po dlouhém porovnávání a upravování rozpočtů, a mnohém dopisování a umlouvání zadána byla konečně zednická a tesařská práce a pořízení bleskosvodu Josefu Schaniakovi - čti Šaňákovi, jestiť to starý vlastenec!! - staviteli v Uh. Hradišti a pokrývačská Vilému Sütlingerovi, klempíři vídeňskému.
Začátkem měsíce července 1899 rozebrána horní část věže zvýší 15 m a pak opět na 10 m znova vystavěli a pod vazbu upravili. Zatím stavitel Šaňák doma upravoval vazbu a pak ji hotovou do Hluku přivezl. Při pohodlném počasí šla stavba dosti rychle, tak že v druhé polovině měsíce srpna mohli už pokrývači pracovati a koncem měsíce září byla za pomoci Boží bez všeliké nehody práce dokončena.
V neděli 22. po sv. Duchu, totiž v oktávu "Posvěcení chrámu Páně" dne 22. října 1899 byla věž s křížem a zákristií slavnostním způsobem posvěcena.
Bývá zvykem, že při takových příležitostech ukládají do makovice psané památky pro pozdní pro nás časy. Zde však farář nevložil do makovice ničeho a to z dvojí příčiny. První příčina jest ta, že věci ty by se tam musely uložiti dlouho před ukončením práce, a tudíž zpráva by byla kusá a neúplná; druhá příčina jest ta, že farář nechce nechati čekat pozdější pokolení na zprávy byť nepatrné a nedostatečné, z našich nynějších dob, až makovice - Bůh sám ví kdy - sundávati a otevírati se bude. Farář alespoň přeje svému dílu, aby co nejdéle, třebas po celé XX. století neporušeno trvalo.  Kdož tedy na nás nynější si vzpomeneš, a ten kousek dějin věže kostela sv. Vavřince M. v Hluku z roku 1899 přečísti si chce, nečekej na otvírání makovice, ale sám raději otevři tuto pamětní knihu, a přečti si aneb  jiným kdykoliv.

Takže - kruh se uzavírá: v roce 1899 dostal kostel novou, po někdejší hranaté, baňatou měděnou střechu. Každý asi ví, že měď, než působením povětrnostních podmínek zezelená (chytí měděnku), má zlatou barvu. Hlučané byli jistě krásou nové makovice okouzlení a tak ke vzniku písničky byl už jen krůček. Kdo je autorem asi už nikdo nikdy nezjistí, ale jistě mu patří velký dík. No řekněte: kolik měst či obcí má svou typickou, ryze vlastní hymnu?!
POZNÁMKA: Fakt je, že až do opravy v 90. letech minulého století byla kostelní věž zelená.
K tématu "pasuje" i vzpomínka Antonína Bachana - praděda dnešního starosty, který kdysi na besedě vyprávěl, jak se prostřednictvím písničky našli dva Hlučané. Bylo to v Itálii v době l. světové války, početná vojenská formace byla ubytována v jakémsi zchátralém zámečku. Padal první soumrak, když se ozval zpěv: "Na téj huckéj věži..."  Nebylo těžké najít toho, kdo zpívá. A hned bylo o něco veseleji...